Markéta Pavleje: „Uklidnilo mě zjištění, že na charakter dětí nemám zas až tak velký vliv.“

Autor: Miroslava Schneider     Datum: 07.12.2019     Čtení na: 3 min.

Svůj food blog rozběhala před sedmi lety, v době, kdy byla blogerská scéna v našem regiónu ještě v plenkách. Lidé se postupně začínali více zajímat o jídlo a potraviny, přeplněná oddělení kuchařských knih byste však v knihkupectvích hledali marně. Boom vaření, ochutnávání a především fotografování jídla přišel v plné síle až o několik let později. Markéta Pavleje na svém blogu Kitchenette už tehdy vynikala nádhernými fotografiemi, originálními recepty a srdečným, autentickým přístupem ke svému publiku. Tyto kvality jí zůstaly dodnes.

Markéta patří mezi naše zákaznice a je nám inspirací jako podnikatelka, máma třech dětí, vášnivá cestovatelka i jako podporovatelka lokálních značek. Dnes mimo jiné vydáva kuchářske knihy, podílí sa na tvorbě pořadu České televize Herbář, jezdí na koni a hraje závodně pólo. I proto jsme velmi rády, že si na nás našla čas a odkryla pár detailů ze svého života, o sobě, svých dětech a přístupu k oblékání. Jako první tak odstartovala náš blogový seriál rozhovorů s inspirativními ženami.

Už roky jsi úspěšnou blogerkou. Proč podle tebe lidi čtou Kitchenette? 

Myslím si, že je to tím, že se Kitchenette blog stále snaží držet krok s trendy, úroveň, plodit nové inspirativní recepty a také má možná spousta lidí dobré zkušenosti s tím, co už podle blogu uvařili.

Na sociálních sítích působí tvůj život jako pestrý, plný zážitků, radosti a pohody. Vypadají tak tvé běžné dny i ve skutečnosti? 

Myslím si, že život pestrý skutečně mám, někdy dokonce tak, že nestíhám sledovat, co všechno se děje. Takže reálné to je a často spíš ješte utlumené. Ono to asi ani jinak nejde, pokud jste aktívní človek, který si užívá mnoho věcí, podnikáte v oblasti, která vás baví a ješte máte 3 děti. Myslím, že samy velmi dobře víte, jaké to je. Člověk má potom tendence naložit si víc, než může reálně stihnout. A pokud mám třeba jen naoko nudné dny, tak jsou to ty, kdy si musím sednout k počítači a dohánět ty miliony označených emailů a řešit administrativní věci. Ale i tak jsem stále víceméně v pohybu. Na druhou stranu moje povaha je celkem klidná a flegmatická, takže mám pocit, že nevyzařuji vystresovanou auru ani v případě, kdy je toho až nad hlavu.

Jazdíš na koni a hraješ koňské pólo. To není zrovna běžný sport. Jak ses k němu dostala? Všimly jsme si, že hraješ se slovenskou vlajkou na tričku… 

Okolo koní jsem se víceméně motala už od dětství a ještě před pólem jsem měla svého prvního (skokového) koně. Od toho byl už jen krůček k pólu. Moje známá tehdy začala hrát a dostala mě tak k tomuto krásnému sportu blíž. A slovenská vlajka… Komunita lidí okolo póla je docela malá a tak se skoro všichni známe, navštěvujeme, podporujeme a často se stává, že vytváříme týmy společně. Hranice, nehranice. Někdy tedy hraju například i za Slovensko:).

Jsi mámou třech dětí (Gréty, Rubena, Isaaka). Často o sobě říkáš, že ses za ty roky posunula. V čem jsi vyrostla, a v čem zůstala stejná jako dřív? 

Každý z nás roste a každé dítě nám nastavuje zrcadlo a dává životní lekce. To, že mám Grétu, Rubena a Isáka mi určite otevřelo oči v mnoha ohledech. Každý z nich je jiný, má jiné potřeby a jinak reaguje nejen na moje podněty. Vlastně mít víc dětí mi přineslo klid v tom smyslu, že vidím, že zas až tak velký vliv na jejich charakter nemám. Kdysi jsem se víc strachovala, jestli dělám všechno dobře a jestli své děti navádím správným směrem. Časem jsem se víc uklidnila a uvědomila si, že my rodiče nejsme sochaři, kteří děti tvoří a formují, že náš vliv na ně je vlastně nepatrný a věřím, že velká část jejich podstaty je už prostě daná. Snažím se jim neubližovat přílišným zasahováním a vycítit jejich individuality, talenty a podporovat je na jejich vlastní cestě. Poskytovat jim víc prostoru a nedusit je přílišnou starostlivostí. Ani nevím, v čem jsem zůstala stejná. Už se mi dost těžko vzpomíná na Markétu před 10 lety. Byla jsem „snílek“ plný ideálů. Snažím se aspoň část této Markéty zachovat a předat ji svým dětem.

Je pre tebe důležité oblečení a vizáž? 

Ano i ne. Oblečení pro mě vždy musí zůstat funkční a pohodlné, a to samozřejme platí dvojnásob u dětí. Mám ráda pěkné oblečení z kvalitních materiálů a jsem ochotná si připlatit. Ale prostřední syn Ruben je právě celkem velký ničitel, a tak jsem trochu polevila, protože množství triček se u něj nedožije momentu, kdy je mladší bratr zdědí. U něj nemá smysl dražší věci kupovat. On za to nemůže, nemá zatím takový cit pro čistotu. Jeho divoké honičky s naším psem na tom mají také velký podíl.  

Podle čeho vybíráš oblečení a doplňky pro své děti? Zajímá tě příběh značky a odkud oblečení pochází?

Dnes už na oblečení nahlížím i z pohledu ekologie. Snažím se nepřispívat k produkci syntetických vláken na bázi plastu. Zajímá mě také původ značky.

Co říkáš na různe trendy ve skladovaní a nakupování oblečení, jako například metoda Marie Kondo, nebo kapsulové šatníky? 

Myslím si, že v tomto ohledu mám štěstí, protože mám ráda celkem jednoduché minimalistické střihy a jednobarevné kousky, tedy oblečení, které do této filozofie zapadá. Nejsem úplný shopaholic. Pro sebe nakupuju nové věci jen několikrát do roka a většinou je to značka COS, celkem nadčasová, minimalistická móda vyrobená z velmi kvalitních materiálů.

V MOE klademe důraz na kvalitu materiálů a výroby, aby naše produkty vydržely dlouho. Od našich zákaznic často slýcháme, že oblečení unosili i sourozenci nebo děti přátel. „Dědí“ po sobě oblečení i tvoje děti? Nakupuješ od kamarádek nebo v sekáčích a vyměňuješ ve swapech? 

Ano, naše děti po sobě dědí a máme také oblečení po dětech kamarádů. Přesně tam se pozná kvalita oděvu. Takové kousky jsou stále krásné i při dlouhodobém nošení.

A teď otázka na tělo: uklízí si děti své oblečení samy? A pokud ano, jak jsi toho dosáhla?:)

Chlapci si určite sami oblečení neuklízí. Prostřední Ruben občas, pokud ho k tomu vyzvu, ale asi stále ješte nevyhodnotí, jestli je oblečení stále použitelné na další nošení, nebo už vhodné do pračky. Děti máme v Montessori vzdělávacích systémech a i tam je vedou k tomu, že pořádek a systém mají význam. Věřím, že jim to pomáha. Dcera ano:). Ona je ten typ dítěte, který se mi snaží vyhovět, pokud ji o něco poprosím. Je od přírody důsledná.

Co se ti na MOE líbí? Které výrobky od MOE tě nejvíc baví a doporučila bys je i jiným rodičům?

Vždy mě najvíc bavily jednobarevné a minimalistické dětské podkolenky a legínky. Potom určitě kožené capáčky a v neposlední řadě mušelínové šátky, které u vás na eshopu nabízíte. Místo šály je v zimě nosí nejen všechny děti, ale dokonce i já! MOE často doporučuji i svým známým a na svém Instagramu.